Štěpánka čte knihu Vláda módy

Módě se nedá vyhnout. A když pletete nebo šijete, tak už vůbec ne. Jen ji přesunete z přehlídkových mol k vám domů, když to řeknu troufale.

Poslední dobou je móda obzvlášť oblíbené a kontroverzní téma. Většina produkce se překřtila na rychlou módu (fast fashion), a čím dál víc se mluví o jejích nekalých praktikách, porušování lidských práv a znečišťování životního prostředí. Problémy jsou tak široké a komplikované, že z různých článků jsem si dělala obrázek jen těžko. Proto jsem uvítala, když u nás vyšla kniha Vláda módy, cena rychlé módy a budoucnost oblečení.

S knihami o rychlé módě se poslední dobou roztrhl pytel. Vláda módy má oproti nim výhodu, že ji napsala novinářka Dana Thomasová na základě rozhovorů a návštěv továren. Kniha má 360 stran včetně poznámek pod čarou a doporučené literatury a poskytuje tak věrohodnější informace než podobné tituly, které jsou často jen zkopírované z internetu.

Tři oběti rychlé módy

Hned v úvodu autorka popisuje, proč je pro nás móda důležitá: „Oblečení je naším prvním a nejzákladnějším komunikačním prostředkem. Odráží naše sociální a ekonomické postavení, obor naší činnosti, naše ambice, sebeúctu. Dokáže nám zvednout sebevědomí, zdůraznit naši smyslnost. Odhalí, jestli se řídíme konvencemi, nebo jimi pohrdáme.“ (str. 15) Cituje i Virginii Woolfovou, která už před sto lety poukázala na to, že oblečení „mění náš náhled na svět a náhled světa na nás.“ Vzhled se stal součástí naší komunikace. Každý den se rozhodujeme, co si vezmeme na sebe a jak chceme působit na ostatní.

Od dob Virginie Woolfové se ale mnohé změnilo. Otěže převzala marketingová a finanční oddělení oděvních značek a rozjela neudržitelný kolotoč rychlé módy. Té jde hlavně o krátkodobý zisk. Z oblečení dělá spotřební zboží, které je levné, nic nevydrží a trendy se střídají každý týden.

Podle autorky má rychlá móda tři hlavní oběti. První z nich je pracovní trh v rozvinutých zemích, kde se z důvodů snížení ceny výroby zavřely továrny, mnoho lidí přišlo o místa a z prosperujících center se stala města duchů. Druhou jsou lidská práva v rozvojových zemích, kde dospělí i děti pracují za málo peněz v nebezpečných podmínkách bez možnosti jiného uplatnění. A konečně třetí obětí je životní prostředí ničené zplodinami, pesticidy, toxickými barvivy a plasty. Všechny problémy pak probírá v dalších kapitolách.

Už v úvodu se dozvídáme, že módní průmysl způsobuje 20 % znečištění planety, nebo že v něm pracuje každý šestý člověk na světě, ale jen 2 % z nich si vydělají na důstojný život.

Módní triky

Módní průmysl vznikl s vynálezem mechanického tkalcovského stavu a už od počátků se v něm nehrálo fair play. První kapitola začíná popisem krádeží duševního vlastnictví menších návrhářů velkými firmami. Je to jednoduchý proces, kdy značky za pár týdnů zkopírují modely návrháře, který na nich pracoval několik měsíců. Chytře si vyberou ty, jež sesbíraly nejvíce lajků na sociálních sítích. Nepotřebují ani zkušené nákupčí, jen právníky, kteří se postarají o žaloby zoufalých designérů. Podobných podvodů je v knize popsaná celá řada od 19. století do současnosti a čtou se jako detektivka.

Zkopírované tričko nás stojí pár set korun, skutečnou cenu ale zaplatí švadleny svými životními podmínkami nebo znečištěná příroda.

Autorka se zevrubně věnuje asijským továrnám, zejména situaci v Bangladéši a katastrofě v roce 2013, kdy se zřítila továrna Rana Plaza, zabila 1134 lidí a 2500 dalších bylo zraněno. Ani po takové tragédii nepřevzaly nadnárodní značky část odpovědnosti za pracovní podmínky v továrnách. Od problémů se distancují a vymlouvají se na místní infrastrukturu, nebo na rozmělněný výrobní řetězec, kdy práci zadávají přes prostředníky. Konkrétně se v knize hovoří o H&M, které moc dobře známe, ale není jediné.

Sweatshopy a nelegální dílny se nacházejí i v USA a jinde na světě. Kniha nešetří jejich popisy, kdy lidé v dílnách žijí, spí vedle šicích strojů a toxické látky nejen dýchají, ale i vypouští do řek. Místní samosprávy na ně nestačí, rozhodují peníze.

Nové udržitelné přístupy ve výrobě a prodeji

V USA, odkud autorka knihy pochází, v posledních letech znovu ožívají opuštená textilní centra. Pomohl jim internet a možnost přímého prodeje zákazníkům. Různé značky se snaží najít vlastní strategii na škále od rychlé po pomalou módu. Každý na to jde jinak. Někomu záleží na zisku, ale vyhýbá se některým nešvarům rychlé módy, pro jiné je hlavní priorita životní prostředí, přínos místní komunitě nebo dobře zaplacené švadleny. Šijí kvalitní oblečení z bio materiálů, pěstují bavlnu nebo indigo a obnovují tradiční techniky.

Kniha vyšla v roce 2019 a některé informace od té doby bohužel zastaraly. Například udržitelná značka Elizabeth Suzanne v dubnu 2020 se začátkem pandemie ohlásila ukončení výroby. Velký problém také nastal v tu samou dobu v asijských továrnách. Celosvětově se totiž snížil odbyt oblečení a značky zrušily objednávky, i když už byly vyrobené. Vedlo to k masovému propouštění lidí a opět se otevřela etická otázka, zda by neměly mít nadnárodní korporace víc odpovědnosti vůči lidem, kteří jim vyrábí zboží. Některé z nich pak část nákladů uhradily.

Budoucnost, nové technologie a greenwashing

Moderních technologií na recyklaci, výrobu nebo úpravu materiálů je v knize zmíněna celá řada od materiálu z mycelia neboli podhoubí, přes úpravy džín pomocí laseru, ozónu a nanobublinek, po experimenty s 3D tiskem. Autorka je představuje nekriticky a nadšení inovátorů popisuje stejně zevrubně jako technologické postupy.

Právě v nových technologiích a transparentnosti spatřuje budoucnost textilní výroby, která se od mechanizace v 19. století příliš nezměnila. Zmiňuje například imperiální model, ve kterém je čistá robotizovná fabrika blízko zákazníka. Materiál sice dováží, ale za transparentních podmínek.

Podobných podniků je zatím jen zlomek. Otěže stále drží nadnárodní korporace, které se kvůli tlaku zákazníků sice začaly zabývat udržitelností, ale velmi pomalu a často jen naoko. Říká se tomu lakování na zeleno, neboli greenwashing. Podle ekonoma Roberta Reicha to nedělají kvůli globálnímu oteplování ani ze šlechetnosti, ale aby získaly lepší obraz v očích veřejnosti, snížily náklady nebo vyhověly regulacím. (str. 216) Často mají jen malou část výroby udržitelnou, nebo se „vyplatí“ příspěvkem na ekologický projekt.

Co s tím?

Závěr knihy mi bohužel nepřijde tak přehledný jako předchozí kapitoly. Nejspíš má být optimistický, ale mě moc neuklidnil. Zmiňuje se i o odvrácené straně technologií. Kdy roboti nebudou problémy řešit, ale naopak zhoršovat, protože budou chrlit ještě více nekvalitních levných kusů jen za účelem zisku. Děsivě zněly například plány Amazonu na ovládnutí trhu s oblečením.

Autorka chválí půjčovny luxusního oblečení, poctivou výrobu z bio materiálů nebo šití na přání. Jsou to dobrá řešení, pokud máte hodně peněz.

Jenže fast fashion je populární právě proto, že lidé chtějí módní trendy, na které nemají peníze. Autorka zapomíná na dostupné možnosti, jak se obléknout. Největší síla této knihy je tak nakonec i její slabinou. Napsala ji novinářka, která se celý život pohybuje ve světě módy a chybí jí odstup. Vyzývá nás, abychom si oblečení více vážili, ale nebere v potaz, že by móda v našich životech mohla hrát menší roli. Nejspíš si ani neumí představit, že by nenosila návrhářské kousky, nebo si na společenské akce brala stále stejný outfit, jako se to dělo v dobách Virginie Woolfové. Protože oblečení už možná nevyjadřuje náš postoj ke světu. Spíš je jen přirozenou součástí konzumního života. Jde ještě s nabitou kreditkou a pod tlakem reklam vyjádřit naši osobnosti skrze oblečení? Dost těžko.

Kniha předkládá osobní zážitky z továren a módních showroomů místo suchých faktů a čísel. Zábavným způsobem popíše historii pěstování balvny nebo výroby džín. Představí vám fantastické nové technologie i celou škálu značek, které se snaží obstát na trhu a být udržitelné. Je skvělé, že vyšla česky. Nakonec mi opravdu pomohla se v problémech rychlé módy vyznat, i když mi neporadila, jak se k nim postavit. Tam je asi lepší sáhnout po knize poučené blogerky nebo aktivistky.

Vláda módy, cena za rychlou módu a budoucnost oblečení
Dana Thomasová
360 stran, ISBN 978-80-275-0368-1
Původní anglické vydání Fashionopolis vyšlo v New Yorku v roce 2019.
Česky vydalo nakladatelství Host v roce 2020 v překladu Adély Bartlové.