Vypadá to, že se v pletacím světě se rozmohl takový nešvar – nekvalitní návody na pletení. Poslední dobou jsem narazila na četnou kritiku na Youtube, Instagramu a dalších pletařských kanálech. Zkušené pletařky si stěžují, že vychází čím dál víc odbytých návodů. Jsou v nich chyby, a je jasné, že jim designéři nevěnovali patřičnou péči.
Psaní návodů asi vypadá jako hračka, a tak se do nich bohužel pouští leckterý pletařský začátečník. Jenže ono to není zdaleka jednoduché a doplácí na to hlavně pletařky a pletaři. Zamilují do designu na krásné fotce, ale jen vyhodí peníze za návod, ze kterého budou nešťastní.
Neříkám, že designéři nemají právo dělat chyby. I ti nejlepší někdy začínali a pořád je co se učit. Jen chci ukázat, že navrhování je náročnější a složitější práce, než se může zdát ze sociálních sítí. Design zahrnuje mnoho různých činností a vyžaduje aspoň základní orientaci v oboru. Jednoduše řečeno: když člověk umí něco uplést, neznamená to, že umí napsat i návod. To jsou dvě odlišné věci.
Proto jsem se rozhodla napsat články o tom, jak se tvoří design a píše návod. Sama jsem spíš na začátku designérské dráhy, ale nějakou praxi za sebou mám (včetně spolupráce s časopisem Laine) a snažím se doplňovat znalosti i teoreticky z knih a kurzů.
O navrhování toho na internetu moc nenajdete (narozdíl od pletařských technik). Proto jsem se rozhodla vám pootevřít dveře do světa designu.
Pokud neplánujete psát vlastní návody, věřím, že pro vás bude článek přínosný i tak. Najdete v něm pár tipů, jak poznat kvalitně napsaný návod.
V článcích budu psát o tvůrčím procesu nezávislých designéru a lidí, kteří jim v navrhování pomáhají. Jelikož jsou to většinou ženy, budu psát v ženském rodě (ale myslím tím i muže–designéry, tímto je prosím, ať mi prominou).
V prvním článku proberu vznik designu a jeho cestu k psanému návodu. Druhý článek vydám během léta a přiblížím v něm, jak se návod vysílá do světa.
Navrhování od píky
Design je umělecká činnost. Potřebujete k němu trochu talentu, špetku fantazie a hodně dřiny! 🙂
Navrhování může být velmi náročný a zdlouhavý proces. Přijít s vlastním originálním designem je totiž jedna z nejtěžších věcí. Designérka dělá rešerše, mood boardy (nástěnky s inspiračními zdroji), sbírá materiál, plete vzorky a skicuje návrhy. Než se dobere použitelného výsledku, může to zabrat hodně času. Někdy je třeba i rozpracovaný design odložit a vrátit se k němu za pár měsíců či let.
Tato fáze navrhování je asi nejosobnější a nikdy nevíte, jak přesně probíhá. Každý člověk má svůj vlastní tvůrčí proces. Občas na sítích probliknou fotky nástěnek s různými vzorky, nebo designérky ukazují svůj stash (zásoby přízí).
Věřte mi, že málokdy má designérka design hotový v hlavě a rovnou nahodí. Musí se neustále rozhodovat: který z nápadů rozvíjet, a který opustit, je design už hotový, nebo je třeba ho předělat. Bohužel nikdy neví dopředu, jestli bude návod úspěšný, nebo ne. Originální nápad a skvělé provedení nemusí stačit, aby se prosadila v konkurenci a přesvědčila pletařky a pletaře, že zrovna její design mají plést.
Vzorkování, nahození a párání
Nápad je potřeba nejdříve navzorkovat. Designérka vybere vhodný materiál, barvu a vzor a zkouší. Často uplete několik vzorků, které můžou být docela velké. Až objeví ten pravý, pak teprve nahodí naostro. Většinou začne se svou velikostí, ale může plést i na ostatní, nebo na modelky.
První upletený kus bývá zároveň ten, který se později prezentuje v návodu. Tudíž musí návodu přesně odpovídat. Designérka nesmí nic tzv. zašulit, ani improvizovat (leda by pak improvizaci zahrnula do návodu). Proto se u navrhování hodně páře. Párají se celé kusy projektu. Může to být z estetických důvodů, ale i proto, že designérka udělala chybu a musí ji napravit kvůli pozdějšímu focení.
Grading neboli stupňování
Většina designů oblečení je třeba vytvořit ve více velikostech (nenechte si namluvit, že pro všechny stačí jedna velikost. Nestačí!). Zpracování návrhu pro více velikostí se říká stupňování (anglicky grading). Designérky většinou stupňují samy, ale pokud nejsou dost zkušené, nebo je návrh konstrukčně složitý, přiberou si ke spolupráci profesionálku.
Vytvořit oblečení, které bude sedět na tělo různých velikostí je velmi náročné. Nestačí jen postupně navyšovat rozměry. Je třeba znát principy, v jakém poměru se části těla mění u různých velikostí – pokud má člověk objemnější hrudník, neznamená to přece, že má delší ruce a tak podobně.
Pokud zjistíte, že si designérka vzala někoho na pomoc s gradingem (stupňováním), pak je to dobré znamení, že oblečení bude sedět.
V posledních letech je běžná praxe stupňovat design na širokou škálu velikostí (za což jsem velmi ráda). Každý by měl mít možnost si uplést vysněný svetr na svoji postavu. Obzvlášť proto, že konfekce hodně velikostí ignoruje a je těžké se vůbec obléct, natož aby oblečení sedělo. Díky pletení může sedět skvěle, ale jen pokud nám půjdou designérky naproti. 🙂
Co je dřív – psaní, nebo pletení?
Některé designérky věc nejdříve upletou, a pak zapisují. Jiné si nejdříve sepíšou postup, a pak pletou podle něj.
Pokud designérka nejdříve plete a zároveň plánuje design vydat ve více velikostech, musí myslet hodně dopředu. Každý detail projektu musí být schopná stupňovat (tj. rozepsat do více velikostí, anglicky grading). Například opakování vzoru se musí vejít do všech velikostí. Nesmí tam být počty ok ani techniky, které v jiných velikostech nebudou vycházet.
Podle mě je to dobrý způsob pro začínající designérky, protože nečekané překážky řešíte postupně. U stupňování pak víte, jak jednotlivé kroky konkrétně vypadají. Ale je tu také riziko, že design nebude ke stupňování vůbec vhodný a budete ho muset opustit.
Některé designérky nejprve návod sepíšou pro všechny velikosti, a pak teprve pletou. (Můj osobní tip je, že to tak dělá většina zkušených designérek, ale můžu se plést.) Některé dokonce ani projekt nepletou vlastníma rukama, ale dají je uplést někomu jinému (v angličtině sample knitter). Tento postup vyžaduje hodně zkušeností, protože musíte předvídat každé úskalí.
Text návodu si každá designérka píše vlastní, a je poté chráněný autorským právem. Kopírování částí cizích návodů není dovolené. Samozřejmě věty typu „Pleťte hladce do konce řady.“ jsou tak obecné, že se nachází téměř v každém návodu. Za to vysvětlení složitějších technik si každá designérka musí napsat po svém.
Psaní a sazba návodu
Ještě asi před 10 až 15 lety jste si koupili návod za pár korun v textovém souboru s podomácku nafocenými fotkami. Profesionálně vypadající návody se nacházely jen v knihách a časopisech. Od té doby udělaly nezávislé návrhářky velký pokrok a standard návodů se výrazně posunul.
Návody mají vlastní strukturu a parametry, na které jsme si zvykli a často je i vyžadujeme.
Návody mají svůj jasně daný formát, který si designérky jen lehce pozměňují. Můžete se spolehnout, že na začátku najdete obecný popis designu a základní údaje, jako rozměry, materiál a velikost jehlic. Dále pokračuje postup a někde mezi tím se nachází schémata a rozkresy vzorů. (Alespoň je to tak u anglicky psaných návodů.)
Návrhářky si od prvního návodu vytváří vlastní mustr, který pak používají. Díky tomu se v nich jejich věrné zákaznice vyznají.
K dobré orientaci v návodu pomáhá také grafické zpracování a sazba. Zejména u složitých projektů je důležité, abyste věděli, ve které části pletení se nacházíte, nebo kam nahlédnout pro další informace. Některé designérky proto zadávají práci profesionálním grafikům. Já na sazbu používám program Affinity Publisher.
Když má designérka návod sepsaný a vystupňovaný, je asi jen v polovině práce. Další náročné fáze ji teprve čekají.
Ponožky jaro – 3. návod pro Super Sock KAL
Tech edit neboli technická redakce
Když je návod sepsaný a má správný formát, je na řadě nejdůležitější část procesu navrhování – technická redakce (anglicky tech editing).
Možná znáte redaktorskou práci z knižních nakladatelství. Redaktoři se starají o to, aby bylo vše správně, text byl srozumitelný a nebyly v něm chyby. Jsou v podstatě spojkou mezi čtenářem a autorem a zajišťují, aby si vzájemně rozuměli.
U návodů na pletení má technická redaktorka ještě jednu velmi důležitou funkci: hlídá, aby se projekt dal podle návodu uplést. Hledá chyby v číslech a rozměrech, kontroluje srozumitelnost instrukcí, a v neposlední řadě odhaduje, jestli budou rozměry výrobku sedět na postavu.
Technická redaktorka je druhou nejdůležitější osobou po designérce. Hlídá, aby se projekt dal podle návodu uplést.
Jak nejspíš víte z vlastní zkušenosti, svoje chyby člověk nevidí a potřebuje nezávislý pár očí, který je objeví. Redaktorky jsou navíc cvičené v objevování chyb a vychytají jich mnohem víc, než i zkušené pletařky. Technická redaktorka se hodí i jako konzultant. Mívá široké pletařské zkušenosti a dokáže poradit nebo najít jednodušší řešení.
Technická redakce je ukazatel kvalitního návodu. Pokud návod technickou redakcí neprošel, byla bych s nákupem opatrná.
Technických redaktorek je mnohem méně než designérek, a je o ně velký zájem. Cena kontroly jednoho návodu se odvíjí od toho, jak je složitý a dlouhý. Počítá se od hodiny a celkově za jeden návod vyjde na stovky až tisíce korun.
Poznámka k technické redakci: Technické redaktorky (nebo editorky) najdete i u nás. Svoje návody dávám do dobrých rukou designérky a redaktorky Kláry Pushin, a její zase rediguji já. Tuším, že i Šárka z Nostodesign se redakcím věnuje. Pokud znáte někoho dalšího, dejte mi vědět!
Můj návod na ponožky Briza je v časopise Laine!
Co s návodem dál?
Když je design navržený a upletený, návod sepsaný a zkontrolovaný, práce designérky zdaleka nekončí. Ještě ji čeká testování, úpravy, focení, propagace a samotné vydání návodu. Nezávislé vydávání návodů totiž obsahuje asi deset různých profesí, které musí designérka buď zvládnout sama, nebo k sobě někoho přizvat.
Samozřejmě není nutné, aby designérka všechny body splnila. Technická redaktorka je základ, ale vydávat se dá i bez profesionálních fotek nebo grafické sazby. Je to „jen“ seznam věcí, díky kterým jsou návody profesionálnější, srozumitelnější a oblíbenější.
Příště napíšu o testování (o kterém toho možná víte víc než já), o tom, jak je důležitá dobrá propagace, nebo jaké nástrahy můžou design na cestě do světa potkat.
Pokud se sami na navrhování chystáte, nebo se o něm chcete dozvědět víc, doporučuji dvě anglické publikace:
- The Beginner’s Guide to Writing Knitting Patterns od Kate Atherley
- The Knitting Pattern Writing Handbook: How to Write Great Patterns That Knitters Will Love to Make od Kristiny McGrath a Sarah Walworth
Článek jsem napsala podle svých zkušeností, podle toho, co jsem četla v knihách, zaznamenala na internetu a o čem jsem se bavila se svými kamarádkami designérkami. Je možné, že jsem na něco zapomněla, nebo o tom ani nevím. Jestli máte také zkušenosti s navrhováním nebo se špatně napsaným návodem, napište mi to do komentářů. Ráda se něco přiučím! 🙂
1 komentář
Super článek Štěpánko, děkuju