Gilbert top aneb jak hacknout střih

Letos v létě jsem chtěla nosit lněnou košili bez rukávů, ale nemohla jsem najít ten správný střih. Tedy až do chvíle, kdy se na blogu Helen’s Closet objevil článek o tom, jak top Gilbert připravit o rukávy. Celý proces úpravy střihu jsem nafotila a popsala, pokud byste ho chtěli také vyzkoušet. Což můžu jen doporučit! Košili jsem došila 20. září a i když jsem ji měla na sobě jen dvakrát, jsem moc spokojená a těším se na příští léto.

Šicí hackeři

Po střizích od Helen’s Closet pokukuju už nějakou dobu. Vypadají pohodlně a líbí se mi jejich neformální styl. Nebudu lhát, určitě v tom hraje velkou roli i podcast Love To Sew, který Helen moderuje a který pravidelně poslouchám. Když o střihu slyšíte pár měsíců dopředu, prožíváte s designérkou peripetie jeho vzniku, a navíc si oblíbíte ji osobně, už nejste při vybírání střihů tak objektivní. Je jako kamarádka, kterou chcete podpořit. Nebo spíš celebrita, kterou nemůžete pustit z hlavy. 🙂

Jednou z věcí, která mě na jejích střizích láká, je „hackování“ (nezaměňujte prosím za háčkování 🙂 hackování je odslova hack a používá se například u počítačových hackerů). „Sewing hack“ je cool označení výraznější úpravy střihu. Když z trička uděláte šaty, sukni prodloužíte do maxi verze, na halenku našijete řadu volánů a tak podobně. Zásah může být velký i malý, musí se ale projevit ve vzhledu oblečení. Na instagramu pod hashtagem #youcanhackit najdete tisíce příspěvků. Pokud upravujete oblečení na postavu, pak je to spíš fitting, neboli fitování, neboli česky úprava oblečení na postavu. Některé indie návrhářky, včetně Helen, nabízí různé návody na hackování a tak z jednoho střihu dostanete různé oblečení i různý styl.

Deadstockový len

Na jaře jsem si koupila deadstockový len v Textile Mountain. Deadstock je zboží, které zbylo ve skladu, v továrně nebo u návrháře. Do běžného prodeje se nedostane, i když není kazové. Je to jeden z udržitelných způsobů nákupů materiálu a bývá také levnější. Metráž látek se takto prodává i v běžných obchodech, ale ne vždy ji prodejce označí jako deadstock. Textile Mountain můžu doporučit, sice nemají velký výběr, ale občas tu narazíte na skvosty z dílen slavných českých návrhářů nebo skladů dávno zavřených fabrik.

Abych se vrátila zpátky ke svému lnu. Koupila jsem si zbytek tmavě hnědého lnu (1 metr za 240 Kč) a chystala z něj udělat letní košili bez rukávů. Takže když vyšel nový střih na top Gilbert, nebylo co řešit. Podobných košil je mezi indie střihy hodně, ale žádný z nich nemá takové krásné vázání pod pupíkem. A nenechte se zmýlit, pro takový uzel nestačí jen uvázat běžnou košili. To chce propracovaný cípatý tvar.

Jak připravit košili o rukávy

Helen připravila podrobný návod, jak střih upravit. Uvádí ho slovy: “Jde to i tak, že jen vynecháte rukávy. Jenže košile pak nebude moc dobře sedět.” Aby seděla dobře, musíte upravit volnost, tvar sedla na zádech a hloubku i vykrojení průramků. Rozhodla jsem se šít rovnou na čisto a postupovat přesně podle návodu.

Úpravou ramenních švů a průramků se vytvoří tzv. americké průramky, které lépe sedí a mají větší šmrnc.

Na to mě upozornila moje zkušenější a vzdělanější kamarádka, říkejme jí třeba Modrá kočka

Nejprve jsem si vytiskla, vystřihla a slepila střihové díly. Pak jsem zjistila, že košile je hodně volná a doporučuje se šít menší velikost. Takže jsem místo velikosti 16 přešla na velikost 14 a tiskla, stříhala a lepila znovu. Úpravy jsem dělala rovnou na střih. Díky tomu, že jsem si pomocí vrstev vytiskla jen jednu velikost, byly linie střihu pěkně přehledné (o tom více v článku Jak pracovat s pdf střihem). Podrobný popis najdete u fotografií. Změny jsem zakreslila červeně.

Šití se lnem

Se lnem jsem šila poprvé. Dal se hezky žehlit jako bavlna, ale byl hodně živý. V některých kritických chvílích jsem musela použít hooodně špendlíků, protože díly nedržely u sebe a posunovaly se. Byla jsem ráda, že jsem nešila klasickou košili, která je kvůli límečku a stojáčku náročná na konstrukci a šití. I tak jsem límeček šila na dvakrát. Poprvé se díly rozjely od sebe a nepodařilo se mi ušít ostré rohy. Takže po hodině a půl šití límečku jsem začala od začátku a tentokrát jsem použila opravdu hodně špendlíků. Stejně jako při přišívání límečku k tělu.

Poprvé jsem také vyzkoušela metodu burrito. Název je odvozen od klasického mexického jídla a stejně jako se burrito balí do tortilly, se části oděvu zabalí mezi dva díly sedla. Sedlo se sešije tak, aby byly švové přídavyk uzavřené mezi jeho vnitřním a vnějším dílem. Je to jednoduchá a zábavná metoda a Helen ji má v návodu přehledně vysvětlenou i s obrázkem.

Len klouzal nebyl pod patkou stroje dobře vidět, takže ne všechno vyšlo hned na poprvé. Kapsičku jsem si dopředu nenastehovala a nepodařilo se mi ji našít dost blízko u okraje. Tak jsem ji prošila podruhé blíž okraji. Teď se budu samozřejmě tvářit, jako že to bylo schválně. 🙂

• 

• 

• 

• 

Na konci se místo rukávů začistí průramky šikmým proužkem. Nevím proč, jsem se toho bála, i když už jsem to jednou dělala a nebylo to náročné. Spíše nemám ráda výrobu šikmého proužku a většina kupovaných mi nevyhovuje. Tentokrát jsem ale měla k dispozici kromě řezací podložky a kolečka i průhledné quiltovací pravítko. Tím se výroba proužku velmi zjednodušila. Teď už mě jen trápí, že z čtverce látky vystřihnu dva šikmé proužky a zbydou mi dva špatně použitelné trojúhelníky. Máte nějaký tip, jak na to? Ráda se přiučím.

I když jsem košili dopředu neupravovala na postavu a spoléhala jsem na volnější střih, sedí poměrně dobře. Příště bych zvážila verzi pro větší prsa s hlubšími prsními záševky, v mé velikosti jsem si mohla vybrat. Také jsem našitím šikmého proužku trochu vytáhla průramek a občas lehce odstává. Na to bych si příště dala pozor.

Na konec jsem na košili našila knoflíky z kokosu, které jsem koupila na HladceObrace. Z kombinace kokosu a lnu jsem nadšená. Oba to jsou přírodní materiály, jsou příjemné a přitom moderní. V košili se cítím skvěle. Je pohodlná a vypadá upraveně. Len se sice trochu mačká, ale na vrchní části zad a na prsou to není tak strašné. Budu častěji žehlit. Gilbert mi za to stojí.

Doufám, že se někdy dostanu i k dalším verzím topu Gilbert. Lákají mě košilové šaty a možná se někdy dostanu i k původní verzi. 🙂

Gilbert Top (bez rukávů)
designér Helen’s Closet
velikost: 14 (B cup)
varianta: A s uzlem a s úpravou bez rukávů
látka: cca 1 m tmavě hnědého lnu o šíři 1,5 m z Textile Mountain (240 Kč)
další materiál: nažehlovací vlizelín, šikmý proužek, 3 knoflíky z HladceObrace (24 Kč)