Poslední dobou šiju málo a ještě si vybírám složité projekty. Na košili Olya jsem pracovala tři měsíce. Pomalu ale jistě.
Pravidelně sleduju zásoby obchodu Textile Mountain. Prodávají deadstockové látky, což jsou přebytky z výroby, z obchodů a od designérů. Razí heslo, že bychom si nejdřív měli vybrat materiál, a až pak projekt. U mě to funguje líp než naopak. Když si nejdřív vysním projekt, mívám problém najít konkrétní látku a představa se rozplyne. Takže jakmile Textile Mountain naskladnili viskózu ze zavřené továrny Tiba, a navíc s kostkovaným vzorem, neváhala jsem ani minutu a objednala rovnou pět metrů.
Z podobné látky z Tiby jsem už šila sukni a top. Je to silnější viskóza. Je měkká, pevná a dostatečně silná. Materiál jsem tedy měla vyzkoušený. U nové černo krémové varianty jsem přemýšlela nad šaty nebo košilí. Nakonec zvítězila oversize košile. Je teď v módě a už dlouho jsem si chtěla vyzkoušet konstrukci límečku se stojáčkem.
Výběr střihu
Mezi indie střihy je široký výběr klasických košil a stále přibývají nové. Chtěla jsem oversize model, abych ho mohla nosit jako vrchní vrstvu přes tričko.
Vybrala jsem střih Olya od Paper Theory Patterns. S jejich střihy mám dobré zkušenosti. Dvakrát jsem šila sukni s kapsami z časopisu Peppermint (kostkovanou a modrou), dvakrát mikinu LB pullover, a všechny moc ráda nosím. Střihy jsou drahé, takže mě přesvědčila až sukně s kapsami, který byla zadarmo. Na rozdíl od některých jiných návrhářů na mě střihy Paper Theory působí propracovaně. I když jsou jednoduché, mají detaily, díky kterým dobře sedí.
Poslední dobou mi dělá problémy dlouho sedět, tak si střihy nechávám tisknout na formát A0. Prodraží se to, za jeden střih dám asi 160 až 240 korun navíc, ale ušetřím čas a práci s lepením papírů. Svou velikost pak stříhám rovnou z formátu A0 a zbytek vyhodím. Na střihový papír překresluji jen díly, které chci upravit. Abych si mohla z copycentra odnést střihy domů, nechávám si je poskládat na formát A4. U košile Olya jsem to tak dělala poprvé a narazila jsem na nečekaný problém. Sklady na střihových dílech trochu zůstaly, i když jsem je snažila narovnat. Viskóza navíc není tak stabilní jako třeba bavlněné plátno, takže ve výsledku byly některé díly o pár milimetrů menší a neseděly tak dobře, jak měly. Například přední díly jsem musela trochu zkrátit, protože byly delší než knoflíková léga.
Poskládané střihové díly příště narovnám studenou žehličkou.
Při stříhání jsem se snažila, aby navazoval vzor. Látka se ale dost hýbala, takže bylo těžké ji stříhat a šít rovně podle čar na vzoru. Vzor na košili není dokonale souměrný, ale když ji mám na sobě, není to skoro vidět.
Šití podle videa
U střihu je podrobný psaný návod a autorka natočila i video. Používala jsem obojí, protože v každém byly tipy, které se hodily. Díky videu bylo šití úplně bezproblémové. Paradoxně se mi košile s límečkem, stojáčkem, manžetami a knoflíkovou légou šila líp než mnohem jednodušší modely bez videa. Každý krok je jasně vidět a je srozumitelný, dokonce i metoda burrito, kterou návrhářka používá při konstrukci stojáčku.
Z videa jsem se naučila jeden trik, který budu odteď používat. Při štepování (prošívání shora) si návrhářka šikovně pomáhá špendlíky tak, aby si byla jistá, že potom při šití zachytí i spodní látku. Bohužel jsem ho nenafotila.
Vybrala jsem nit krémové barvy, která není tak nápadná jako černá. Knoflíky jsem ve svých zásobách nenašla, koupila jsem je na e-shopu Rita’s galanterie.
Na Instagramu pod hashtagem #olyashirt jsem si všimla, že se košili občas samy otevírají kapsy. Moje látka nebyla dost stabilní, aby udržela kapsy rovné, tak jsem je vynechala. Jiné úpravy jsem nedělala. Ani jsem nevěděla jak. Střih má totiž zvláštní konstrukci, kdy rukávy přímo navazují na vrchní část předního dílu. K nim se pak přišívá sedlo, zadní díl a spodní část předního dílu. Dokud jsem rukávy neodšila, neuměla jsem si představit, jak to celé funguje. Moje košile je tedy spíš zkušební model, který ale nosím. Koneckonců látky jsem měla dost a byla poměrně levná.
Dlouhé rukávy, krátké tělo
Pár měsíců před košilí jsem šila mikinu LB a musela jsem přidat tři centimetry délky. Měřím 173 centimetrů a střihy jsou navržené na menší postavu. O to víc mě udivilo, že u košile Olya jsou mi rukávy dlouhé. To se mi ještě nestalo! Spíš mívám opačný problém, protože mám ruce dlouhé jako opice, jak mi kdysi řekla jedna švadlena. 🙂 Tělo košile bych snesla naopak delší. V tomhle se mi střih zdá trochu nevyrovnaný. Zapnutá košile na mě působí trochu „krabicovitě“, nosím ji radši rozepnutou.
Šití košile Olya byla radost. Dokonce se mi skoro všechno povedlo na první pokus. Předělávala jsem jen sklady na rukávech, aby se vešly do manžety. Takže pokud se bojíte manžet a límečků se stojáčkem, věřte, že s dobrým učitelem (nebo videem) to zvládnete levou zadní. Já jsem to odkládala několik let a nebylo se čeho bát. Jen si místo viskózy pořiďte bavlněné plátno a narovnejte sklady na střihu. 🙂
Košile Olya
designérka: Paper Theory Patterns
velikost: 18
látka: asi 2 metry viskózy ze zavřené továrny Tiba z Textile Mountain
další materiál: nažehlovací vlizelín, 9 čtyřdírkových černých knoflíků s melírem Rita’s galanterie
Žádné komentáře