Sukně s kapsami na bocích aneb co by si hruška neměla dovolit

Časopis Peppermint čtyřikrát do roka vydá střih zdarma a pokaždé je krásný. Když jsem poprvé viděla sukni s kapsami, tak mi spadla brada. Hned jsem ji chtěla, ale za zlomek vteřiny se mi do hlavy vetřela jiná myšlenka. Tohle nemůžeš nosit, kapsy přitáhnou pozornost na boky, a ještě ti je zvětší. Pro postavu typu hrušky je to prostě velké NE.

Co si hruška nemůže dovolit

Google mi pravidelně nabízí články o módě. Jeho nejoblíbenější jsou plná módních doporučení, přešlapů a rad. Pod zástěrkou dobře míněných tipů vám vysvětlí, za které části těla byste se měli stydět a schovávat je. Očividně je to oblíbený žánr, protože tyhle články nemizí z časopisů už desítky let.

Já mám postavu hrušky. To je ta, kde to boky nandají prsům o několik konfekčních velikostí. 

Měla jsem to tak vždycky. Kupované pouzdrové šaty jsem na sobě měla naposledy před pubertou. Pak mi začal růst zadek a prsa jej nedotáhla. Kupované šaty mi byly buď velké nahoře, nebo malé přes boky.

V článcích o hruškách vždycky píšou to samé. „Pozor na spodní partie! Noste od pasu dolů jen tmavé barvy a pro jistotu odveďte pozornost od širších boků obřím náhrdelníkem nebo co nejvýraznější šálou.“ Chápu. Musím udělat všechno pro to, aby si nikdo nevšiml, že mám zadek. Nejspíš je to v zájmu civilizace, když to čtu pořád dokola.

Představuji si zoufalou autorku článku, jak apeluje, lamentuje, lomí rukama a kácí se k zemi s pláčem představě, že bych si vzala světlé kalhoty s obřími květy na kapsách.
To bych jí samozřejmě neudělala, nechci ji mít na svědomí.

Teď vážně… Chápu, proč tyhle poučky vznikly. Začalo to dobře míněnými radami pro ženy, které tápou, co by měly nosit. Chtějí se líbit okolí i sobě. Jenže všeho moc škodí a dostane se jim spíš ujištění o tom, že určité části jejich těla jsou problém, který musí řešit. A tyto „problémy“ se bohužel dostaly z časopisů do všeobecného povědomí.

Pravidla sice nejsou oficiální, ale dostala se nám pod kůži. Srostli jsme s nimi a ctíme je intuitivně.

• 

• 

• 

Pravidla o oblékání se vymkla kontrole

Když jsem ve dvaceti pracovala v kavárně, jeden zákazník mi v dobré víře poradil, že bych neměla nosit bokovky, které jsem zrovna měla na sobě. Spokojený sám se sebou pak upíjel svoje dopolední pivo a já jsem nevěděla, jestli brečet nebo řvát. Kalhoty jsem nosila dál, ale doteď si na něj vzpomenu. Na samozvaného strážce zákona správného oblékání.

Problém je, že se pravidla o oblékání už dávno vymkla kontrole a místo, aby pomáhala, nás omezují. Vychází z obecného ideálu krásy a předpokládají, že ho chce každá žena docílit. Jenže žádná ideální postava neexistuje. Vždycky jste buď hruška, jablko, nebo jiné ovoce, které má svoje „vady“, se kterými se budete do smrti utkávat. I na modelky se před přehlídkou upravuje oblečení, protože má jedna širší ramena a druhá zase větší prsa. Stačí se podívat na soutěže typu Project Runway nebo Next In Fashion.

Mnohem lepší by bylo nás nechat, ať se s nedokonalostmi smíříme a přestaneme je považovat za vady. Ať si vyzkoušíme nosit si, co chceme, a samy zjistíme, co se nám líbí a co ne.

Protože takhle to dopadlo se sukní z velkými kapsami. V rebelském odhodlání jsem se rozhodla překonat nepsaná pravidla i rady cizích lidí a sukni jsem si ušila. Ano, nevypadá na mě jako na modelkách. Má trochu jiný tvar a boky opravdu zvýrazňuje. Jenže se mi stejně líbí. A šmrnc má pořád.

Mohlo se stát, že se mi sukně na mně nebude líbit. To bych ji pak zkusila upravit, zkrátit, zúžit, ušít z jiné látky nebo barvy. Kdyby to nepomohlo, někomu bych ji darovala. Nic závažného by se nestalo, jen bych věděla, kudy pro mě cesta nevede.

• 

• 

Nakonec něco málo k šití

Co se týče samotné konstrukce sukně, byla poměrně jednoduchá. Nejnáročnější bylo sestavit pdf střih. 🙂 Sukně se skládá ze šesti dílů – přední, zadní a dvakrát dva díly na kapsy. 

Kapsy jsou větší než jejich podklad, takže jsou vypouklé ven a vytváří zvláštní efekt, který mě hned zaujal. Musela jsem akorát překonat potřebu zarovnat je s podkladovou látkou, protože jsou širší. Na Instagramu jsem zahlédla jednu kolegyni, co kapsy našila obráceně a měla je u kolen. Všimla si toho až poté, co sukni nosila a vyfotila. Úplně chápu, jak jednoduše se to mohlo stát, a byla jsem ráda za varování.

Oproti návodu jsem navíc prošila vrchní okraj kapsy a švový přídavek vertikálních švů. Použila jsem len z Textile Mountain a zdálo se mi, že se podél švů trochu boulí. Díky prošití (neboli štepování) jsou tvary sukně trochu ostřejší a styl o něco sportovnější, dá-li se to tak říct… 

• 

• 

Gumu v pase je potřeba ukotvit, aby se látka neposouvala a sukně nebyla na jedné straně víc nařasená. Návod nabádá k prošití vertikálně na čtyřech místech. Já jsem gumu (neboli pruženku) prošila horizontálně podle návodu na Instagramu Helen’s Closet. Šije se rovným stehem ve středu gumy, zatímco ji držíte napnutou. 

Velikost 20 odpovídala mírám v pase a 22 zase v bocích. Nabíranou sukni jsem už jednou šila (Clémencinu sukni z knížky Láska na první steh) a zkušenost mi říká, že je lepší se držet míry v pase. Za prvé můžu gumu vždy trochu povolit, za druhé je obvod sukně kolem boků i tak dostatečný. V tomto případě o 25 cm, což jsem se jednoduše dozvěděla z tabulky rozměrů hotové sukně, která bývá u indie střihů běžná.

Na nošení sukně s kapsami jsem si musela chvíli zvykat. Látka je poměrně těžká a otírá se o nohy víc než jiné sukně. Do kapes se toho vejde opravdu hodně. Už jsem v jedné nesla dva pomeranče a kelímek s jogurtem. V druhé chyběla jen láhev vína a mohla jsem jít na piknik. S berlemi jsou tyhle kapsy nedocenitelné! Pořád hledám způsob, jak rychle a jednoduše přenášet věci. Jen se bojím, abych kapsy nepřetížila a sukně mi v nestřeženém okamžiku neskončila u kolen. Guma v pase může být zrádná. 🙂

K šití patří tělo i postava

Vím, že tento článek se vymyká popisu šití. Téma těla, postavy a stylu k tomu ale patří. Od té doby, co jsem sedla ke stroji, se jím zabývám mnohem víc. Přemýšleli jste například o tom, co by se stalo, kdyby si každý nosil, co chce? Kdyby při oblékání nehleděl na věk, velikost nebo postavení? Vybuchla by zeměkoule? Nejspíš ne, ale nikdy to nebudeme vědět jistě. 🙂

Doufám, že omluvíte mou troufalost, s níž jsem si na blogu o šití vylila frustraci z diktátu módních časopisů. Třeba vás pár myšlenek osloví. Pokud si říkáte: „To je přece jasný… Tohle už dneska nikdo neřeší…“, tak jedině dobře! 🙂 Můžete mi to napsat do komentáře a já budu mít radost.